1.1. Termín „Gestalt”
Termín „Gestalt” pochází z německého jazyka a poměrně těžko se překládá. Nejčastěji je překládán jako tvar, útvar, konfigurace, vzorec, struktura, forma nebo celek. Ale každé vystihuje pouze část významu slova Gestalt, žádný sám nevystihuje přesně význam tohoto německého termínu (J. Hoskovec, 1992). Poprvé použil tento termín Ch. von Ehrenfels v roce 1890. V anglickém jazyce pro něj neexistuje přesný ekvivalent a proto se rovněž používá (přejímá) německý termín Gestalt. Nejblíže je slovo „celek” (whole) (E. O’ Leary, 1992). V českém jazyce se částečně ujal termín „tvar” (tvarová terapie), ale protože se „Gestalt” stal součástí univerzálního psychologického slovníku, většinou se též používá německého Gestalt (J. Hoskovec, M. Nakonečný, M. Sedláková, 1996).
„Prvotně je termín používán k poukázání na jednotné celky, kompletní struktury, celosti (totalities), na podstatu (nature), která nemůže být odhalena jednoduše analyzováním jednotlivých částí, z kterých se skládá.” (A. S. Reber, 1985; str. 301)
Ještě před vznikem Gestalt-terapie byl termín Gestalt použit pro označení psychologického směru (Gestalt-psychologie). Teprve později byl použit pro označení nového psychoterapeutického směru a to spolu s teoretickými východisky Gestalt-psychologie.
1.2. Vznik Gestalt-terapie
Vznik Gestalt-terapie je bezprostředně spojen se jménem jednoho z jejích zakladatelů F. Perlse. Název „Gestalt therapy” použil prvně na počátku padesátých let pro označení nového přístupu a současně tím dal vzniknout novému psychoterapeutickému směru. V Perlsově pojetí představuje Gestalt-terapie svébytný přístup, který vychází z mnoha zdrojů (viz. dále). To je také jeden z důvodů, proč je teorie Gestalt-terapie obtížně definovatelná a nejednotná.
Gestalt-terapie však nekončí Perlsem, ale dále se rozvíjí jako jeden z hlavních psychoterapeutický směrů. A proto pokud chceme charakterizovat Gestalt terapii jako psychoterapeutický směr, nesmíme ztrácet ze zřetele skutečnost, že není totožná pouze s Perlsovým přístupem. Na druhé straně, při jejím charakterizování není možné osobnost F. Perlse opomenout a to především pro jeho vliv, který na podobu celého směru měl.
Frederick Salomon Perls (1893-1970) byl německý lékař a psychoanalytik židovského původu. Pocházel z Berlína, kde vystudoval medicínu a absolvoval Psychoanalytický institut (později též ve Vídni). Pracoval také na neurologickém institutu ve Frankfurtu u K. Goldsteina. Jeho pozdější žena Laura tam studovala psychologii, přičemž byla v kontaktu s tehdejšími Gestalt-psychology. Ve své vlasti však Perls nežil dlouho. V době nástupu fašismu k moci (v roce 1933) odjel nejprve do Holandska a potom i se svou rodinou do Jihoafrické republiky, kde založil Jihoafrický psychoanalytický institut. V Jižní Africe byl ovlivněn J. Smutsem, někdejším ministerským předsedou, zastáncem holismu. V té době začal „revidovat” Freudovu psychoanalytickou teorii a uplatňovat svůj pohled, který se od původního psychoanalytického čím dál víc lišil. Na tomto základě napsal knihu „Ego, Hunger and Aggression”, která vyšla prvně v roce 1947. Po zesílení apartheidu v Jihoafrické republice emigroval i se svou rodinou do USA.
Spolu s R. F. Hefferlinem a P. Goodmanem zde napsal Perls knihu „Gestalt therapy: Excitement and Growth in the Human Personality”, která vyšla v roce 1951 a v níž bylo prvně užito názvu „Gestalt-terapie.” V roce 1952 zde založil společně se svou ženou Laurou první institut - „Gestalt Institute of New York”. V roce 1960 se Perls přestěhoval do Kalifornie, kde v roce 1964 založil ještě s W. Kemplerem a J. Simkinem Esalen Institute pro vzdělávání budoucích Gestalt-terapeutů (G. M. Yontef, 1993). A byla to právě Kalifornie šedesátých let kde získala Gestalt-terapie svou „specifickou” podobu především prostřednictvím workshopů, na kterých se „Gestalt“ způsob práce demonstroval. Bezmála na dvacet let se stala Gestalt-terapie nejčastěji jmenovanou alternativou k psychoanalýze mezi profesionálními psychoterapeuty v USA (J. Latner in S. M. Nevis, 1992). Ke konci svého života odjel Perls do Kanady, kde chtěl zbudovat Gestalt-terapeutické výcvikové centrum a komunitu.
Přístup F. Perlse byl svérázný a dá se říci anti-intelektuální. Vycházel především ze zkušenosti, přičemž vědou a teorií se příliš nezabýval. Pokud se o psychoterapii hovoří jako o vědě a umění, v případě Perlsova přístupu by se jednalo především o umění.
Vedle Perlse a již zmiňovaných spoluautorů se však na vývoji a podobě Gestalt-terapie podílelo mnoho jiných autorů a osobností. Z těch nejznámějších je možné jmenovat G. M. Yontefa, J. Zinkera, E. a M. Polsterovi a další. Díky těmto a dalším autorům získala Gestalt-terapie trochu jinou tvář, než tomu bylo v šedesátých letech. Teorii je věnována větší pozornost a vedle otázek týkajících se způsobu práce terapeuta a užívaných technik se klade též důraz na otázky terapeutického vztahu, teorie pole a terapeutického efektu. Pozornost je věnována též možným integracím s jinými psychoterapeutickými směry a možným aplikacím, či využitím v jiných oblastech (např. též psychologie práce a organizace).