Odborné články

V této práci jsem se pokusil podat obraz Gestalt terapie jako svébytného psychoterapeutického směru, který vychází z určitých teoretických východisek a zdrojů, který má specifický způsob myšlení a přístupu k psychologickým a psychoterapeutickým otázkám.
Gestalt terapie vychází z idejí, které přesahují pouze zákonitosti fungování člověka a jeho psychiky a vztahují se k širším souvislostem. Vychází z představy celku, přičemž člověk je (pouze) jednou částí tohoto celku. Teorie pole, která se v teorii Gestalt terapie významně uplatňuje, nabízí představu světa tvořeného z mnoha ”polí” a jejich vzájemných vztahů (analogickou představě částí a celků a jejich vztahů). Při psychologickém uvažování o člověku může tento způsob chápání usnadnit uvědomění si širších souvislostí, vztahů a celkový kontext dané situace.
Způsob terapie, kde hlavním nástrojem terapeuta i terapeutické změny je uvědomění, zdůrazňuje plnou účast terapeuta i klienta v aktuální situaci. Prostřednictvím svého uvědomění získává terapeut důležité informace o tom, co se děje v poli s klientem. Klient se prostřednictvím svého uvědomění dostává do kontaktu se sebou samým, což již samo o sobě může přinést terapeutický efekt.
Ve vztahu terapeut-klient nevystupuje Gestalt terapeut neutrálně, či jako ”odborník”, ale ”sám za sebe”, se svým vlastním prožíváním. Snaží se podpořit klienta v hledání jeho vlastního řešení, v nezávislém myšlení, v jeho vlastní sebepodpoře a důvěře ve vlastní prožívání a pocity.
Gestalt terapie vychází mimo jiné z fenomenologické metody, která zdůrazňuje jedinečnost a neopakovatelnost každého člověka, dané situace i setkání, včetně terapeutického. Díky tomu se stává problematickou otázka objektivního výzkumu a měření výsledků terapie. Metodologicky zastává Gestalt terapie idiografický přístup.
Při popisu Gestalt terapie jako směru a přístupu bylo zmíněno mnoho zdrojů, východisek a charakteristik. Je možné srovnávat ho s jinými směry a přístupy. Avšak pro vystižení toho podstatného a nejdůležitějšího, co by měl přístup, který používá označení Gestalt terapie splňovat, je možné vytknout tři základní kriteria. Těmi jsou   teorie pole, fenomenologický a dialogický přístup (M. Parlet, 1995).
Cílem Gestalt terapie je především zvýšení uvědomění, přijetí odpovědnosti, dosažení seberegulace a psychické integrace, ale také podpora rozvoje a ”růstu” osobnosti. V Gestalt terapeutickém způsobu myšlení se v souvislosti s cílem hovoří také o schopnosti dokončovat nedokončené situace a uspokojovat své potřeby. Pojetí cíle je analogické pojetí optimální osobnosti a rovněž se překrývá s chápáním pojmů zdraví a  zralosti. V tradičním pojetí je Gestalt terapeutický přístup chápán jako indikovaný především pro ”zdravé” či neurotické klienty. Objevuje se však snaha uplatňovat tento přístup v eventuelních modifikacích i pro ostatní (vážněji narušené) klienty.
Za svou mladou existenci (zhruba padesát let) prodělal tento směr značný vývoj a při posuzování jednotlivých otázek, je nutné brát tuto skutečnost v úvahu. To, co je na Gestalt terapii obvykle kritizováno, souvisí především s její podobou v minulosti, s osobností F. Perlse a dobou šedesátých let. Právě díky svému vývoji a práci mnoha dalších osobností došlo v rámci tohoto přístupu k mnoha změnám, celkovému obohacení a rozšíření.
V této rigorózní práci jsem se pokusil o psychologický pohled na podobu Gestalt terapie a to skrze pojetí základních psychologických otázek. Vzhledem k účelu a omezenému rozsahu dané práce jsem vybral pouze některé. V kritických úvahách (psaných kurzívou) jsem se na základě svého názoru pokoušel naznačovat důležité skutečnosti, které se v důsledku úvah a v souvislosti s psychologickým obrazem nabízejí. Přestože se přístup psychologie a psychoterapie svým způsobem liší, zájem o člověka a pokus o porozumění fungování jeho psychiky jsou společným předmětem jejich zájmu. V mnohém se tyto přístupy protínají, doplňují a navazují na sebe. Vzájemné ”pohledy” a konfrontace psychologie a psychoterapie mohou poskytovat větší porozumění a obohacení těchto myšlenkových systémů.
Během psaní této práce jsem si uvědomil, že problematika Gestalt terapie jako směru představuje v současné době tak obrovské množství podnětů, že není možné je zpracovat v omezeném rozsahu do žádoucí hloubky. Pro další či důkladnější práci v rámci tohoto tématu bych doporučoval věnovat se pouze dílčí (vymezené) oblasti či otázce.
Teorie Gestalt terapie vychází ze dvou základních myšlenek. Jednou je pečlivé zaměření pozornosti na přítomný moment, druhým je představa, že jsme součástí vztahové sítě (interakčního pole) se všemi ”věcmi”. Jediné co můžeme dělat, je pravdivě poznat sebe ve vztahu k ostatním ”věcem” (J. Latner in E. C. Nevis, 1992).